njn bolest u srdce;-)
Venku je už tma veliká,
a mě pomalu čas utíká.
Tolik myšlenek mě najednou napadá,
nevěřím že mi tenhle svět ještě něco dá.
Promítají se mi v hlavě vzpomínky,
pamatuji si na otevřenou náruč maminky.
Jak chodívala pro mě do školky,
jak mívala někdy ruce od mouky.
Už je to dávno velice,
teď myslí sama ta má palice.
Nač žít ještě mám dál,
nač chodit ještě na ten bál.
Vím že život je teprve předemnou,
ale proč žít nadále touhle hrou?
to je otázka velice zvláštní,
plná bolestí strastí a hlavně bázní.
Teď potřebuji mou nejlepší kamarádku,
aby mě vyvedla z tohohle strašného zmatku.
Abych byla klidnější přece,
vykoupu se ještě v řece.
Kdoví kde ta má konce,
Žije si jako anča ve vagonce.
Každý člověk má nějaké problémy,
modlí se aby nevyletěl ze scény.
Proč musí být život takhle těžký,
proč nemůže být jednoduše božský.
Každý by existoval jak by se mu chtělo,
a neřešil by jaké má kdo zrovna tělo.
Chodil by do práce jak by měl čas,
A nikdo by se nenechal otravovat od nás.
Já vím že by vtom byl pak zmatek,
jako kdyby byl život bez přátel a matek.
Někdy vás štve každý já vím,
jak by asi vypadal svět bez lidských chyb?
Ovzduší by bylo asi čistější,
to bývalo možná dřívější.
Z lidských chyb se člověk možná učí,
ale co na to potom mé uši?
Poslouchají jen samé bláboly,
nejhorší sou však pomluvy.
Přátelé sou však andělé,
ty jejich tvářičky veselé.
Když už jste naprosto v koncích,
máte přeci ještě jich.
dik
(prave-ceske-slunicko, 14. 6. 2010 20:55)